Pokoj vám všem - 1

23.05.2018 04:42

Od doby, kdy byla odvysílaná debata s panem Grygarem, paní Sedláčkovou a mnou v Českém rozhlase, mi přišlo mnoho mailů od různých lidí. V mnohých z nich vyvolal poslech debaty nějaké emoce a proto se rozhodli mi napsat. Emoce některých lidí byly tak silné, že mne to samotného překvapilo. Tito lidé by byli schopni snad i vraždit, kdyby měli tu příležitost a svobodu. Pro všechny z vás, které pravda o placaté nebo kulaté zemi nějak rozděluje od druhých spolulidí, prožíváte vnitřní neklid, bojujete proti něčemu, prosazujete něco, trápí vás, že se vám kvůli tomu lidé smějí, hledáte argumenty, jak zvítězit, atd.... je tato série článků.

 

Pokoj vám

Představte si situaci, že máte pokoj v srdci, klid v srdci, usmíření se všemi, žádný neklid. Kolem vás poletují různé protichůdné názory, jako rakety kolem vaší hlavy profičí strachy z budoucnosti, z muslimů, cikánů, zlodějů, vrahů, politiků, iluminátů, falešných náboženství... a nic. Ve vašem srdci je klid. Jste jako skála v bouři. Jako v den, kdy máte umřít a už je všechno jedno. Už nic nevykonáte, nemusíte usilovat o dosažení cíle, protože už jste v cíli. Poslední okamžiky, poslední hodiny, minuty si vychutnáváte BYTÍ. Jen JSTE. Vnímáte svěžest jarního deště, poslední nádechy a výdechy vlastního bytí, krásné barvy přírody, dva ptáčky zaklíněné do sebe, aby vznikl nový život, východ slunce...

 

 

Co se stalo? Jste odděleni od myšlenek, od názorů, od dogmat. Už k nim nejste připoutáni silnými okovy. Jsou tady, poletují kolem vaší hlavy, ale nejste to vy. Tento poslední den života už nic nevyřešíte, nic nevybojujete, nic neobhájíte, nic nenaplánujete dopředu. A v této svobodě nacházíte pokoj, klid, mír a usmíření. Je to nejspíš ten nejlepší dar, který můžete v životě dostat. Lidé, kteří se ocitli na pokraji smrti ví, o čem píšu.

 

Pravda roztrhaná na kusy

Před pár měsíci jsem slyšel nebo četl názor, že kdysi existovala dávná pravda, která byla roztrhána na kusy a z těchto kusů vznikla různá náboženství. Připomnělo mi to naši zemi. Je pravděpodobné, že na počátku byla jen jedna souš, jedna pevnina, jeden svět. A pak, možná při světové Potopě popsané ve všech dávných kulturách, došlo k rozdělení světa na díly. A proto máme dnes SVĚTADÍLY. Zdánlivě každý DÍL samostatný a nezávislý, a přesto z jednoho SVĚTA.

 

 

Kde se tedy nachází tato stará pravda? Nejspíš všude a zároveň nikde. Všude najdeme nějaký kousek staré pravdy, ale tak utopený ve falešných dogmatech lidí a kněží, že se z toho stala lež. Pravá pravda vede k vnitřnímu pokoji, k bezpodmínečné lásce k druhým, k jednotě bratrské, ke smíření se vším a se všemi, k rozplynutí vlastního ega, k souladu s přírodou, k souladu s JÁ JSEM (Bohem, Bytím, Vědomím, Vyšším Já...) uvnitř sebe, které má každý z nás, ale většina o tom neví.

 

Střípek pravdy obalený lží a dogmaty naopak vede ke svárům, hádkám, vlastnímu úsilí, ke snaze o dosažení toho či onoho, k posílení ega a fanatismu, k rozkolu lidí a skupin lidí, k válkám, k náboženským válkám a nenávisti, k závisti, k lásce k penězům více než k lidem, ke všem neřestem a špatným věcem. Vše, co pozorujeme a co se děje kolem nás, co nás vtahuje do víru bolesti, do strachů, obav, do bojů za tento či onen názor a přesvědčení, je důsledkem naší víry a připoutanosti k těmto myšlenkám, názorům a dogmatům. Pravda obalená lží je jako oříšek v přeslazené čokoládě. Oříšek je sice zdravý, ale bílý cukr nás zabijí.

 

 

Jak poznám, jestli věřím pravdě nebo lži? Podle ovoce... Je v mém srdci POKOJ nebo BOJ? Přijímám druhé takové, jací jsou, nebo je chci změnit? Mám je stejně tak rád, i když věří v jakýkoliv tvar země, i když jsou katolíci, protestanté, židé, buddhisté, hinduisté, islamisté? V jakékoliv formě, barvy pleti a identitě? Miluji všechny a všechno kolem sebe jako přirozený důsledek mého POKOJE nebo neustále BOJUJI?

 

Jak z toho ven?

Nejprve si člověk musí uvědomit, že Decartesovo "myslím, proto jsem" není pravda. Člověk není myšlení. Myšlení, mozek, rácio - to jsou jen nástroje, které nám mají sloužit podobně jako játra nebo ledviny. Ale vy JSTE i v době, kdy nemyslíte. Vaše podstata je JÁ JSEM. Je to BYTÍ, je to vdechnutý život. Každý z nás máme odlišné myšlenky, názory, představy, zážitky. A dokud se s nimi stotožňujeme, posilujeme vlastní ego a žijeme v iluzi. A ego potřebuje bojovat za svou vlastní identitu, potřebuje se odlišovat od druhých, být jedinečné. 

 

 

Ego způsobuje bolest a utrpení. Ego je otrokář, který nás udržuje v nevědomosti a připoutal nás okovy k myšlenkám a názorům. Ego způsobuje, že žijeme v iluzi. V této iluzi nám vládnou myšlenky, jsme jejich otroky. Tyto myšlenky nás táhnou do minulosti, kde prožíváme staré křivdy, a pak nás rychle zatáhnou do budoucnosti, kde prožíváme různé strachy. To je nejčastější příčinou nemocí: 

 

Co bude zítra? Zaplatím nájem? Nemám rakovinu? Má mě rád? Nepodvádí mne? Dostanu výplatu? Bude válka? Neokradou mne? ... Ten mi tedy ublížil... To jsem si nezasloužila... To je nespravedlnost, celý život jsem dřel a teď... To jsou žvásty, musíme zakročit... Peníze jsou špinavé... To je Němec... je to Rus... pozor na něj, je to muslim... zlatý komunismus... už aby byl konec světa... Babiš... Zeman... Kalousek... Baník... Sparta... EU... Ilumináti... pozor, chtějí nás oklamat... tak už to dál nejde... až budu na dovolené, budu šťastný ... až budu v nebi... až budu mít nové auto...až... až... kdybych se tehdy rozhodla jinak, tak bych dnes ... kdyby ... kdyby...

 

Znáte to? To jsou jen myšlenky. Když si udělají hnízdo ve vaší hlavě, když si je přivlastníte, ovládnou vás. Vy nejste tyto myšlenky, můžete je jen pozorovat a nechat je odletět. A s těmi dobrými pracovat. Jsou to jen iluze. Vy žijete teď, v tomto okamžiku. Ne včera a ne zítra. Člověk, který neustále blouzní v budoucnosti nebo minulosti, nežije v přítomnosti, je jako mrtvý nebo spící člověk uprostřed snů.

 

 

Střípky dávné pravdy se nachází všude po světě. Vedou k vysvobození z této iluze, od myšlení a myšlenek a dogmat a názorů. Vedou k životu v přítomném okamžiku, bez posuzování, odsuzování, soudů. Člověk musí ukřižovat sám sebe, své falešné já, své ego, všechno co se doposud naučil a přijal jako pravdu a na čem si zakládá. 

 

Jen tehdy, kdy je člověk osvobozen od svých představ, názorů a myšlenek, kdy je od nich odpoután, kdy je vidí jen vedle sebe, že tady jsou, ale on není těmi myšlenkami, názory a dogmaty, jen tehdy může prožít skutečné biblické znovuzrození, umírat na každý den nebo prožít ono osvícení východních kultur. Kristovo "zapři sám sebe" je právě to. Ego musí umřít. Už nežiješ ty se svou iluzí o sobě a tomto světě, o druhých, o placaté nebo kulaté zemi, o muslimech, křesťanech, ateistech, buddhistech... 

 

Už měsíce pozoruji děti a zvířata a přírodu vůbec. Je neskutečné, jak ti všichni žijí v přítomnosti. Nedělají si starosti, co bude zítra, ani co bylo včera. Dítě jedoucí na koloběžce je tak zabráno do této jízdy, že v tu chvíli neexistuje nic jiného. Toto dítě ŽIJE. Náš pes běhá po lese nebo sleduje a poslouchá vše kolem taky v přítomnosti. On ŽIJE. Včera se dva ptáčkové pářili a na betonu. Vzali jsme je to ruky a oni neměli strach, nedělali si starosti, co se s nimi stane, kdo jsme a co bude zítra. Pro ně byl čas se pářit. Položili jsme je opět na zem a za nějakou dobu se šli podívat, jestli tam ještě jsou. Už byli pryč, doba páření skončila, byl čas opět létat... 

 

Slyšel jsem, že v Indii jdou lidé na vlak a prostě čekají na vlak. Je čas KAIROS, tedy čas na danou činnost. KAIROS  se neměří hodinovými ručičkami, ale činností, pro kterou je teď příhodný čas. KAIROS je tedy čas přítomnosti. Čekají tam a nedělají si starosti, kdy vlak přijede, jaké bude mít zpoždění, co bude pak, co nestihnou a co ano. Je čas čekat na vlak, tak čekají a jsou stále v přítomnosti - ŽIJOU. (Nejspíš ne všichni, ale jako příklad je to dobré).

 

Ego rozděluje neustále na JÁ a OSTATNÍ. Musí se odlišovat, být jedinečné, mít své jméno, své tetování, své oblečení, své náboženství, své vzdělání, svou práci. Slovo "můj" nebo "moje" musí být na denním pořádku. Můj dům, moje auto, moje žena, moje děti, moje hračky, moje šaty, moje práce, moje budoucnost, moje minulost, můj Bůh, moje náboženství, moje víra... A to "moje" je vždy lepší nebo horší než to "tvoje".  Důsledkem je pak kritika sebe nebo druhých a usilování o změnu druhých nebo sebe. A proto přichází utrpení v mnoha formách života. 

 

Ego nemůže být šťastné teď a tady, ale až něčeho dosáhne, až něco změní, až změní sebe nebo druhé, až oni změní své názory nebo postoje, až budou jíst nebo pít či nejíst nebo nepít, atd. Ego je otrokář a čaroděj iluzí. Člověk nemůže být šťasten, dokud není osvobozen...

 

Proč tedy vůbec nějaké stránky o placaté zemi? Není nic špatného zkoumat věci kolem sebe, tak jako i dítě si hraje se zaujetím na pískovišti, ale není třeba svůj názor nebo poznání omlátit druhému člověku o hlavu. Nikdo z nás neví, jak to skutečně je. I toto jsou myšlenky, domněnky, názory. Člověk nemusí slepě přijímat názory NASA a televizních stanic, stejně jako nemusí polykat pilulky farmaceutických společností a slepě věřit všemu, co poví farář nebo kazatel z kazatelny. Každý člověk je sice jedinečný ve své formě a myšlení, ale přesto máme všichni to podstatné společné - byl nám darován život: JÁ JSEM.

 

Naše slepota to vidět vede ke svárům a válkám, naše osvícení nebo obrácení a schopnost vidět vede k pokoji a jednotě. Prostá věc. 

 

 

Pokoj vám všem :)

 

Pokračování někdy příště...