Pokoj vám všem - 2

23.05.2018 09:54

Starší muž sedí netrpělivě v čekárně onkologie. Dva týdny se užírá obavami, jestli je jeho diagnóza zhoubným nádorem nebo ne. Jeho představy ho zcela ovládají, produkují nepříjemné pocity, které se projevují na těle. Jeho tvář je plná napětí a obav. Žaludek má sevřený a spokojení lidé mu lezou na nervy. Jaká to nespravedlnost. Proč zrovna já a oni ne?...

 

 

Sestřička ho volá dovnitř. Je to jen nezhoubný nádor. Přichází úleva. "Ale pozor! Musíme to mít nadále pod kontrolou!", dodává pan doktor... Dva týdny strachu, obav a stresu. Proč? Jak ten strach vznikl? Nejspíš z pohledu do minulosti. Pohled do vlastní minulosti nebo minulosti jiných lidí, kteří měli zhoubný nádor a museli projít trojbojem: operace - chemoterapie - ozářky. Tyto myšlenky neustále kroužily nad jeho hlavou a on je přijal za své. Ztotožnil se s nimi a ony ho ovládly. Pohltily ho jako plevel zadusí strom.

 

 

Byly ty myšlenky pravdou nebo iluzí? Byly iluzí, ve které tento muž žil po dva týdny. V důsledku stresu, který po tuto dobu prožíval, si mohl přivodit další zdravotní problémy. Téměř každá nemoc má psychosomatické kořeny. Začíná myšlenkou, vykonstruovanou křivdou v minulosti nebo obavou v budoucnosti. Když tyto křivdy nebo obavy setrvávají v člověku delší dobu, přichází nemoc.

 

Dr. Ryke Geerd Hamer přišel na tyto zákonitosti, když sám onemocněl rakovinou poté, co mu zabili vlastního syna. Byl velice nadaným mladým onkologem a začal tuto věc zkoumat. Obvolal všechny své pacienty se stejnou diagnózou a přišel na přírodní zákonitosti průběhu všech onemocnění. Vytvořil metodu léčby onemocnění a nazval ji GERMÁNSKÁ NOVÁ MEDICÍNA. Pokud máte někoho v rodině postižené rakovinou nebo nějakou jinou vážnou nemocí, možná tento link bude pro vás přínosný. Kdysi jsem se zaobíral příčinou rakoviny a její léčbou, tak jen uvádím odkaz pro případ, že by to chtěl někdo z vás prozkoumat.

 

 

Od mala je nám vytvářena naše identita. Nestačí, že jen JSME, že jsme děti hrající si v přítomném okamžiku na pískovišti. Lidské ego potřebuje vlastní identifikaci, vlastní minulost a budoucnost, a odlišnost od ostatních: Já jsem někdo... Já jsem Pavel Novák... Já jsem inženýr, stolař, akademik, učitel, rodič, reprezentant, vědec... Už nestačí jen JÁ JSEM, tedy žiju. Ego lpí na své formě: jak vypadá, jak mluví, co ovládá, jak se liší od druhých, co si o něm druzí myslí... 

 

Luční kvítí si nedělá tyto starosti. Květinky rostou na louce a kdo kolem nich projde, může cítit jejich vůni, jejich krásu, nebo nemusí. Nezáleží na tom. Ony tam jen JSOU. Ptáci si nedělají starosti, chovají se přirozeně podle toho, čím jsou. Žijí v přítomnosti, nežijí ve snu minulosti nebo budoucnosti. Ani tento web nemá jiný smysl. Jen tady je a kdo chce, může si něco přečíst a jít dále. Za nic nebojuje, nic neprosazuje, je to taková hra na pískovišti, která nepotřebuje nic dokázat. Je psán intuicí, inspirací a je jedno jakou má návštěvnost, nic nevydělává...

 

 

Nemoci jsou nám k užitku, abychom poznali, že jsme sešli ze správné stezky života. Jsou to ukazatelé, že je něco špatně a je třeba něco změnit. Nejsou odplatou nebo odsouzením. Jsou to dopravní značky na cestě života. Ale vlastní iluzí zaslepený člověk je nevidí nebo je pro něj pohodlnější spolykat chemické pilulky, nechat si něco vyoperovat, hodit zodpovědnost za své zdraví na doktory a svádět vinu na cokoliv kolem sebe. Nevidí, že mu jeho JÁ JSEM říká, že něco je špatně. 

 

 

V ordinaci sedí ještě jiný muž. Nedávno se rozhodl, že změní svůj život. Pochopil, kam ho jeho starosti o život, rodinu, práci, firmu dovedly. Nikam. Začíná žít každý den jako by byl ten poslední. Všechno teď přijímá, jak to je. Všem odpustil. Přestal lpět na životě a přestal se bát smrti. Každý den je nový dar, nová příležitost vnímat vše kolem právě v onen den, který může být tím posledním. Jeho život se zastavil, nyní má čas vidět tu krásu života kolem sebe. Láska se konečně prodrala na povrch přes vrstvy iluzí a dogmat.

 

Jeho rysy jsou uvolněné, na tváři se zračí klid a pokora. Je smířený se vším a se všemi. Už ho netrápí politika ani fotbal, Obama ani placatá země... Začal skutečně žít. Vnímá vše kolem v přítomném čase. Přes okno čekárny na něj kouká krásné jaro. Nové listy na stromech, zpěv ptáků, zvuk příjíždějícího auta, ve výškách letadlo, všechno jakoby najednou ožilo... otevírají se dveře ... muž se zvedá ze sedačky a klidně vychází směrem k ordinaci. To, co uslyší, mu nenahání strach, bude to jen další ukazatel, co ve svém životě může změnit a kterým směrem se vydá.

 

 

Ještě dýchá, takže ŽIJE. Stačí mu to... V hlavě má jak vymeteno, zůstávají jen ty podstatné myšlenky, které mu slouží k organizaci života a naplnění intuice a inspirace. Už mu nevládnou, ale jsou ve službách jeho JÁ JSEM. Minulost a budoucnost ho přestaly strašit. V srdci má POKOJ a MÍR. Každá další minuta je jen další dar....

 

Pokoj vám všem :)

 

Pokračování snad někdy příště...